Daně 2024: Přehledný průvodce změnami v českém daňovém systému

Základní druhy daní v ČR

V České republice existuje několik základních druhů daní, které tvoří páteř daňového systému. Daň z příjmů fyzických osob představuje jednu z nejvýznamnějších přímých daní, která zatěžuje příjmy zaměstnanců, podnikatelů a dalších fyzických osob. Sazba této daně činí 15 % ze superhrubé mzdy, přičemž u vysokopříjmových skupin se uplatňuje také solidární zvýšení daně. Vedle toho daň z příjmů právnických osob zatěžuje zisky firem a organizací sazbou 19 %, což je v porovnání s okolními zeměmi relativně konkurenceschopná hodnota.

Daň z přidané hodnoty patří mezi nepřímé daně a má v současnosti tři sazby - základní 21 %, první sníženou 15 % a druhou sníženou 10 %. Do základní sazby spadá většina zboží a služeb, zatímco snížené sazby se vztahují například na potraviny, léky, knihy či hromadnou dopravu. Významnou roli hrají také spotřební daně, které se vztahují na vybrané výrobky jako tabák, alkohol či pohonné hmoty. Tyto daně mají kromě fiskální funkce také regulační charakter a slouží k omezování spotřeby škodlivých látek.

V oblasti majetkových daní je klíčová daň z nemovitých věcí, která zahrnuje daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek. Výše této daně se odvíjí od druhu, velikosti a umístění nemovitosti, přičemž obce mají možnost upravovat její výši pomocí místních koeficientů. Silniční daň se týká vozidel používaných k podnikání a její výše závisí na objemu motoru u osobních automobilů nebo počtu náprav a hmotnosti u nákladních vozidel.

Specifickou kategorií jsou ekologické daně, mezi které patří daň ze zemního plynu, pevných paliv a elektřiny. Tyto daně byly zavedeny v rámci ekologické daňové reformy a jejich cílem je motivovat k šetrnějšímu přístupu k životnímu prostředí. Důležitou součástí daňového systému jsou také místní poplatky, které sice nejsou daněmi v pravém slova smyslu, ale mají podobný charakter. Mezi ně patří například poplatek za komunální odpad, ze psů či z ubytovací kapacity.

Daňový systém České republiky prochází průběžnými změnami a úpravami, které reagují na ekonomický vývoj a potřeby státu. Správu daní zajišťuje Finanční správa ČR prostřednictvím finančních úřadů, zatímco výběr cel a některých daní má na starosti Celní správa ČR. Pro poplatníky je důležité sledovat aktuální změny v daňových zákonech a plnit své daňové povinnosti včas a správně, aby se vyhnuli případným sankcím a penále.

Daň z příjmu fyzických osob

Daň z příjmu fyzických osob představuje jednu z nejvýznamnějších daní v českém daňovém systému. Tato daň se vztahuje na veškeré příjmy fyzických osob, které jsou předmětem zdanění podle zákona o daních z příjmů. Základní sazba daně činí 15 % ze základu daně, přičemž u vysokopříjmových skupin se uplatňuje dodatečná 23% sazba z příjmů přesahujících stanovený limit.

Typ daně	Základní sazba	Poznámka
DPH základní	21 %	Většina zboží a služeb
DPH první snížená	15 %	Potraviny, nealkoholické nápoje
DPH druhá snížená	10 %	Léky, knihy, kojenecká výživa
Daň z příjmu fyzických osob	15 %	Ze superhrubé mzdy
Daň z příjmu právnických osob	19 %	Ze zisku společnosti
Silniční daň osobní automobily	1200-4200 Kč	Dle objemu motoru

Poplatníky této daně jsou všechny fyzické osoby, které lze rozdělit na daňové rezidenty a nerezidenty. Daňoví rezidenti mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují alespoň 183 dní v kalendářním roce. Tito poplatníci zdaňují své celosvětové příjmy. Naproti tomu daňoví nerezidenti zdaňují pouze příjmy ze zdrojů na území České republiky.

Základ daně tvoří součet dílčích základů daně z jednotlivých druhů příjmů. Mezi tyto příjmy patří především příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání), příjmy ze samostatné činnosti (podnikání), příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu a ostatní příjmy. Od základu daně lze odečíst různé nezdanitelné části základu daně, jako jsou dary, úroky z hypotečního úvěru, příspěvky na penzijní připojištění či životní pojištění.

Významnou roli v systému zdanění fyzických osob hrají daňové slevy a zvýhodnění. Základní sleva na poplatníka činí 30 840 Kč ročně, kterou může uplatnit každý poplatník. Další slevy zahrnují slevu na manžela či manželku s nízkými příjmy, slevu na invaliditu, slevu na studenta a daňové zvýhodnění na vyživované děti. Tyto slevy přímo snižují vypočtenou daň, nikoliv základ daně.

Pro zaměstnance je důležité vědět, že jejich zaměstnavatel za ně odvádí zálohy na daň z příjmů každý měsíc. Zaměstnanec může podepsat prohlášení k dani pouze u jednoho zaměstnavatele, čímž získává nárok na uplatnění měsíční slevy na poplatníka a případně dalších slev. U příjmů ze závislé činnosti je základem daně tzv. superhrubá mzda, která zahrnuje hrubou mzdu navýšenou o povinné odvody zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění.

Podnikatelé a osoby samostatně výdělečně činné mají povinnost vést daňovou evidenci nebo účetnictví a podávat daňové přiznání. Mohou si zvolit mezi skutečnými výdaji a výdajovými paušály, které představují procentuální část z příjmů stanovenou zákonem pro různé druhy činností. Výdajové paušály jsou oblíbenou volbou pro mnoho podnikatelů díky své jednoduchosti a možnosti optimalizace daňové povinnosti.

Důležitým aspektem je také možnost společného zdanění manželů a institut spolupracujících osob, který umožňuje rozdělit příjmy a výdaje mezi podnikatele a jeho rodinné příslušníky. Daňové přiznání se podává do 1. dubna následujícího roku, v případě využití služeb daňového poradce se lhůta prodlužuje do 1. července. Poplatníci jsou povinni platit zálohy na daň, pokud jejich poslední známá daňová povinnost přesáhla stanovený limit.

Daň z příjmu právnických osob

Daň z příjmu právnických osob představuje významnou součást daňového systému České republiky a je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Základní sazba této daně činí 19 % a vztahuje se na většinu podnikatelských subjektů působících na území České republiky. Poplatníky jsou především obchodní společnosti, družstva, nadace a další právnické osoby, které mají své sídlo nebo místo vedení na území ČR.

Zdaňovacím obdobím je zpravidla kalendářní rok, nicméně právnické osoby si mohou zvolit i hospodářský rok, který se může lišit od kalendářního. Daňové přiznání musí být podáno nejpozději do tří měsíců po skončení zdaňovacího období. V případě, že daňové přiznání zpracovává daňový poradce nebo má poplatník povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, prodlužuje se lhůta pro podání daňového přiznání na šest měsíců po skončení zdaňovacího období.

Základ daně se odvozuje od výsledku hospodaření před zdaněním, který je následně upravován o připočitatelné a odpočitatelné položky. Mezi významné položky zvyšující základ daně patří zejména daňově neuznatelné náklady, jako jsou náklady na reprezentaci, dary (mimo zákonem stanovené výjimky), pokuty a penále, či tvorba nedaňových rezerv. Naopak základ daně lze snížit například o daňovou ztrátu z předchozích let (maximálně po dobu 5 let), odpočet na podporu výzkumu a vývoje nebo odpočet na podporu odborného vzdělávání.

Právnické osoby mohou využít různých daňových zvýhodnění a úlev. Významnou položkou jsou odpisy majetku, které umožňují postupné zahrnování pořizovací ceny dlouhodobého majetku do daňově uznatelných nákladů. Zákon rozlišuje několik odpisových skupin s různými dobami odepisování, od 3 let až po 50 let u některých staveb. Poplatníci si mohou zvolit mezi rovnoměrným a zrychleným způsobem odepisování.

Pro některé specifické typy právnických osob platí zvláštní ustanovení. Například investiční fondy, penzijní fondy a některé neziskové organizace mají sníženou sazbu daně na 5 %. Neziskové organizace navíc zdaňují pouze příjmy z vedlejší hospodářské činnosti, zatímco příjmy z hlavní činnosti jsou za určitých podmínek od daně osvobozeny.

V rámci optimalizace daňové povinnosti mohou právnické osoby využívat různé zákonné možnosti, jako je tvorba daňově uznatelných rezerv, uplatnění daňových ztrát z minulých let nebo využití různých forem daňových odpočtů. Důležitou roli hraje také správné časové rozlišení nákladů a výnosů, které musí být zaúčtovány do období, se kterým věcně a časově souvisejí. Právnické osoby jsou povinny vést účetnictví v plném rozsahu, což jim umožňuje přesně sledovat a dokumentovat všechny hospodářské operace ovlivňující základ daně.

Daň z přidané hodnoty (DPH)

DPH neboli daň z přidané hodnoty představuje jeden z nejdůležitějších pilířů českého daňového systému. Tato nepřímá daň se uplatňuje na většinu zboží a služeb v České republice a tvoří významnou část příjmů státního rozpočtu. V současné době jsou v České republice uplatňovány tři sazby DPH - základní sazba 21 %, první snížená sazba 15 % a druhá snížená sazba 10 %.

Základní sazba 21 % se vztahuje na většinu zboží a služeb, které nejsou výslovně uvedeny v přílohách zákona o DPH jako položky podléhající sníženým sazbám. První snížená sazba 15 % se uplatňuje především na potraviny, nealkoholické nápoje, hromadnou dopravu, vodné a stočné, ubytovací služby, kulturní a sportovní události či zdravotnické prostředky. Druhá snížená sazba 10 % se týká například léků, knih, novin a časopisů, kojenecké výživy a vybraných mlýnských výrobků.

Povinnost registrace k DPH vzniká osobám, jejichž obrat za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne částku 2 000 000 Kč. Podnikatelé se však mohou k DPH registrovat i dobrovolně, pokud jim to přináší výhody například v podobě možnosti odpočtu DPH na vstupu. Plátci DPH jsou povinni vystavovat daňové doklady s předepsanými náležitostmi a pravidelně podávat daňová přiznání, která od roku 2016 musí být podávána elektronicky.

Specifickou oblastí je režim přenesení daňové povinnosti, tzv. reverse charge, který se uplatňuje mezi plátci DPH u vybraných druhů zboží a služeb. V tomto režimu má povinnost přiznat a zaplatit daň příjemce plnění, nikoliv jeho poskytovatel. Tento systém byl zaveden především jako nástroj v boji proti daňovým únikům.

Pro malé podnikatele existuje možnost využít zvláštní režim jednoho správního místa (OSS), který zjednodušuje plnění povinností v oblasti DPH při poskytování přeshraničních služeb zákazníkům v EU. Tento systém umožňuje podávat jedno daňové přiznání a platit DPH pro všechny členské státy EU prostřednictvím jednoho portálu.

Zákon o DPH také upravuje specifické případy jako osvobození od daně, které může být buď s nárokem na odpočet daně (například při vývozu zboží mimo EU), nebo bez nároku na odpočet (například poštovní služby, finanční služby či zdravotní služby). Důležitou součástí systému DPH je také kontrolní hlášení, které musí plátci DPH podávat měsíčně nebo čtvrtletně, a které slouží jako nástroj pro odhalování daňových úniků.

V rámci Evropské unie podléhá DPH harmonizaci, což znamená, že základní pravidla jsou stanovena evropskými směrnicemi, především směrnicí 2006/112/ES. Česká republika jako členský stát EU musí respektovat tato pravidla, včetně minimálních sazeb DPH stanovených EU, přičemž má určitou flexibilitu v nastavení konkrétních sazeb a jejich aplikaci na jednotlivé druhy zboží a služeb.

Silniční daň a její výpočet

Silniční daň představuje důležitou součást daňového systému České republiky a vztahuje se na motorová vozidla používaná k podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti. Povinnost platit silniční daň vzniká v okamžiku, kdy je vozidlo registrováno a provozováno na území České republiky a je využíváno k podnikatelským účelům. Výpočet silniční daně se odvíjí od několika klíčových faktorů, přičemž základním parametrem je zdvihový objem motoru u osobních automobilů nebo počet náprav a hmotnost u nákladních vozidel.

Pro správný výpočet silniční daně je nutné zohlednit také stáří vozidla, které může významně ovlivnit výslednou částku. U vozidel registrovaných poprvé v České republice nebo v zahraničí do 31. prosince 1989 se sazba daně zvyšuje o 25%. Naopak novější vozidla mohou využít snížení sazby daně, které se pohybuje v rozmezí 48% pro vozidla do 3 let od první registrace, 40% pro vozidla do 6 let a 25% pro vozidla do 9 let od první registrace.

Při výpočtu je důležité správně určit základ daně. U osobních automobilů se jedná o zdvihový objem motoru v centimetrech krychlových, zatímco u nákladních vozidel je rozhodující největší povolená hmotnost v tunách a počet náprav. Roční sazba daně se u osobních automobilů pohybuje od 1 200 Kč do 4 200 Kč, v závislosti na objemu motoru. U nákladních vozidel může sazba dosáhnout až několika desítek tisíc korun ročně.

Podnikatelé musí také počítat s tím, že silniční daň se platí formou čtvrtletních záloh, které jsou splatné do 15. dubna, 15. července, 15. října a 15. prosince. Konečné vyúčtování daně se provádí v daňovém přiznání, které je nutné podat nejpozději do 31. ledna následujícího roku. V případě, že podnikatel začne nebo ukončí používání vozidla v průběhu zdaňovacího období, daň se platí pouze za měsíce, kdy bylo vozidlo skutečně používáno k podnikání.

Významnou roli při výpočtu silniční daně hrají také případné osvobození od daně. Mezi osvobozená vozidla patří například elektromobily, hybridní vozidla, vozidla na CNG nebo LPG, ale také vozidla s méně než čtyřmi koly. Speciální kategorií jsou vozidla používaná v kombinované dopravě, u kterých lze uplatnit slevu na dani ve výši 25% až 90% v závislosti na počtu jízd v kombinované dopravě.

Pro správný výpočet silniční daně je také důležité vést přesnou evidenci jízd, zejména pokud je vozidlo používáno jak pro podnikatelské, tak pro soukromé účely. V takovém případě se daň platí pouze za dny, kdy bylo vozidlo skutečně použito k podnikání. Tato evidence musí obsahovat údaje o jednotlivých jízdách, včetně data, účelu cesty a ujetých kilometrů.

Daň z nemovitých věcí

Daň z nemovitých věcí představuje v České republice pravidelnou každoroční platbu, kterou jsou zatíženy nemovitosti nacházející se na území našeho státu. Tato daň se skládá ze dvou hlavních částí - daně z pozemků a daně ze staveb a jednotek. Poplatníkem je zpravidla vlastník nemovitosti, v některých případech může být poplatníkem také nájemce nebo uživatel nemovitosti.

Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok a daňové přiznání je nutné podat do 31. ledna příslušného zdaňovacího období. Pokud již bylo daňové přiznání podáno v předchozích letech a nedošlo k žádným změnám, není třeba ho podávat znovu. Finanční úřad stanoví daň podle poslední známé výše.

Výpočet daně z pozemků se odvíjí od druhu pozemku, jeho výměry a základní sazby daně. U zemědělské půdy se základ daně stanoví jako součin skutečné výměry pozemku a průměrné ceny půdy stanovené vyhláškou. U stavebních pozemků a ostatních ploch se používá skutečná výměra v metrech čtverečních. Sazby daně se pohybují od 0,20 % u orné půdy až po 0,75 % u stavebních pozemků.

V případě daně ze staveb a jednotek je základem daně u staveb zastavěná plocha v metrech čtverečních, u jednotek upravená podlahová plocha. Základní sazby se liší podle typu stavby - například u obytných domů činí 2 Kč za metr čtvereční, u staveb pro podnikání až 10 Kč za metr čtvereční. Výsledná částka se pak může zvýšit o další nadzemní podlaží a násobit místním koeficientem, který stanovuje obec.

Obce mají pravomoc významně ovlivňovat výši daně prostřednictvím místního koeficientu, který může být stanoven v rozmezí 1,1 až 5. Tento koeficient se vztahuje na všechny nemovitosti v katastru obce kromě zemědělské půdy. Kromě toho existuje také tzv. polohová renta, která zohledňuje velikost obce a umístění nemovitosti.

Výnos z daně z nemovitých věcí je příjmem rozpočtu obce, na jejímž území se nemovitost nachází. Pro obce představuje stabilní a dobře předvídatelný příjem, který mohou využít pro rozvoj infrastruktury a poskytování veřejných služeb. V posledních letech se stále častěji diskutuje o možné reformě této daně, zejména v souvislosti s růstem cen nemovitostí a potřebou modernizace daňového systému.

Správu daně z nemovitých věcí vykonávají finanční úřady, které také poskytují poplatníkům potřebné informace a formuláře. Daň je splatná ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. května a do 30. listopadu zdaňovacího období. Pokud roční daň nepřesáhne částku 5 000 Kč, je splatná najednou, a to do 31. května. Pro vlastníky zemědělské půdy a chovných rybníků platí specifické termíny splatnosti.

Spotřební daně v České republice

Spotřební daně představují v České republice významnou součást daňového systému a jsou upraveny zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Tyto daně se vztahují na vybrané výrobky, které jsou považovány za potenciálně škodlivé pro zdraví nebo životní prostředí. Mezi základní komodity podléhající spotřební dani patří minerální oleje, líh, pivo, víno a meziprodukty a tabákové výrobky.

Správu spotřebních daní vykonává Celní správa České republiky, která dohlíží na jejich výběr a kontroluje dodržování souvisejících předpisů. Výnosy ze spotřebních daní tvoří významnou část příjmů státního rozpočtu, přičemž největší podíl představují příjmy z minerálních olejů a tabákových výrobků. Spotřební daň z minerálních olejů se vztahuje především na pohonné hmoty, jako jsou benzín a nafta, ale také na topné oleje a další ropné produkty.

V případě lihu a lihovin je spotřební daň stanovena na jeden hektolitr čistého etanolu. Zajímavostí je, že malí výrobci destilátů mají možnost využít sníženou sazbu daně pro tzv. pěstitelské pálení, které je limitováno množstvím vypáleného alkoholu na domácnost. U piva se daň vypočítává podle množství a koncentrace původní mladiny, přičemž existují různé sazby pro velké pivovary a malé nezávislé pivovary s roční výrobou do 200 000 hektolitrů.

Tabákové výrobky podléhají kombinované sazbě daně, která se skládá z pevné části stanovené na kus a procentní části vypočítané z konečné ceny pro spotřebitele. Tento systém má zajistit stabilní příjem do státního rozpočtu a zároveň působit jako regulační nástroj spotřeby tabákových výrobků. V posledních letech se daňová zátěž na tabákové výrobky postupně zvyšuje v souladu s evropskou politikou omezování kouření.

Specifickou kategorií jsou víno a meziprodukty, kde je situace odlišná pro tichá a šumivá vína. Zatímco tichá vína jsou v České republice zatížena nulovou sazbou spotřební daně, šumivá vína a meziprodukty podléhají zdanění podle objemu. Tento přístup je výsledkem dlouhodobé tradice vinařství v České republice a snahy podpořit domácí producenty.

Důležitým aspektem spotřebních daní je také systém značení vybraných výrobků. Tabákové výrobky musí být označeny tabákovou nálepkou, lihoviny pak kontrolní páskou. Tento systém pomáhá v boji proti daňovým únikům a nelegálnímu obchodu. Výrobci a dovozci jsou povinni zajistit označení výrobků před jejich uvedením do volného daňového oběhu.

Spotřební daně plní kromě fiskální funkce také funkci regulační a zdravotně-preventivní. Jejich výše má přímý vliv na cenu konečných produktů, čímž může ovlivňovat spotřebitelské chování. Vyšší zdanění škodlivých výrobků má motivovat k omezení jejich spotřeby a přispívat k ochraně veřejného zdraví. Zároveň výnosy z těchto daní mohou být využity na financování zdravotní péče a prevence.

Termíny podání daňových přiznání

Daňové přiznání představuje důležitou povinnost každého daňového poplatníka v České republice, přičemž dodržování stanovených termínů je naprosto klíčové. Základní termín pro podání daňového přiznání k dani z příjmů je stanoven na 1. dubna následujícího roku. Tento termín platí pro všechny fyzické osoby, které si zpracovávají daňové přiznání samostatně. V případě, že tento den připadne na víkend nebo státní svátek, posouvá se termín na následující pracovní den.

Pokud daňové přiznání zpracovává a podává daňový poradce nebo advokát, prodlužuje se lhůta pro podání až do 1. července daného roku. Pro využití této možnosti je však nutné včas podat na příslušný finanční úřad plnou moc k zastupování, a to nejpozději do standardního termínu podání daňového přiznání. Tato plná moc musí být úředně ověřena a musí být doručena finančnímu úřadu před uplynutím základní lhůty pro podání.

V případě elektronického podání daňového přiznání mají poplatníci možnost využít prodlouženou lhůtu o jeden měsíc. To znamená, že při elektronickém podání je termín stanoven na 1. května daného roku. Elektronické podání je povinné pro subjekty, které mají zpřístupněnou datovou schránku, nebo ty, které mají zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat situacím, kdy vzniká povinnost podat daňové přiznání mimo standardní termíny. Například při úmrtí poplatníka má dědic povinnost podat daňové přiznání do tří měsíců ode dne, kdy bylo skončeno dědické řízení. V případě vstupu právnické osoby do likvidace je nutné podat daňové přiznání do konce následujícího měsíce po vstupu do likvidace.

Sankce za pozdní podání daňového přiznání jsou odstupňovány podle délky prodlení. Pokud je zpoždění do pěti pracovních dnů, sankce se neuplatňuje. Při delším prodlení je minimální pokuta stanovena na 1000 Kč, přičemž může dosáhnout až 5 % stanovené daně. V případě, že daňový subjekt nepodá daňové přiznání ani na výzvu správce daně, může být pokuta navýšena až na 500 000 Kč.

Pro právnické osoby platí specifická pravidla v závislosti na jejich hospodářském roce. Pokud se hospodářský rok neshoduje s kalendářním rokem, je termín pro podání daňového přiznání stanoven na první den čtvrtého měsíce po skončení zdaňovacího období. Právnické osoby musí navíc spolu s daňovým přiznáním předkládat účetní závěrku a případně další povinné přílohy.

V případě daně z nemovitých věcí je termín pro podání daňového přiznání stanoven na 31. ledna daného zdaňovacího období. Toto přiznání se podává pouze jednou, a pak pouze v případě změn rozhodných pro stanovení daně. Daň je splatná ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. května a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období.

Daňové slevy a odpočty

V České republice existuje několik možností, jak legálně snížit svou daňovou povinnost prostřednictvím daňových slev a odpočtů. Základní slevu na poplatníka může uplatnit každý, kdo má zdanitelné příjmy, a to ve výši 30 840 Kč ročně. Tato sleva je nepřenosná a nelze ji převádět na jiné osoby. Další významnou položkou je sleva na manžela či manželku, která činí rovněž 24 840 Kč ročně, pokud jejich příjmy nepřesáhnou stanovený limit 68 000 Kč za rok. Pokud je partner držitelem průkazu ZTP/P, výše slevy se zdvojnásobuje.

Rodiče mohou využít daňové zvýhodnění na vyživované dítě, které se liší podle počtu dětí. Na první dítě lze uplatnit částku 15 204 Kč ročně, na druhé dítě 22 320 Kč a na třetí a každé další dítě 27 840 Kč ročně. V případě, že je dítě držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se částka na dvojnásobek. Studenti do 26 let (v případě doktorského studia do 28 let) mohou uplatnit slevu na studenta ve výši 4 020 Kč ročně.

Významnou položkou jsou také odpočty od základu daně. Mezi nejčastěji využívané patří odpočet úroků z hypotečního úvěru či stavebního spoření, který je možný až do výše 300 000 Kč ročně. Dále lze odečíst příspěvky na penzijní připojištění, přičemž od základu daně je možné odečíst částku převyšující 12 000 Kč, maximálně však 24 000 Kč ročně. Podobně funguje i odpočet na soukromé životní pojištění, kde lze odečíst až 24 000 Kč ročně.

Dary na veřejně prospěšné účely představují další možnost daňové optimalizace. Minimální hodnota darů musí činit alespoň 1 000 Kč nebo 2 % ze základu daně, maximálně lze odečíst 15 % ze základu daně. V době pandemie byl tento limit dočasně navýšen. Zajímavou možností je také odpočet za darování krve či jejích složek, kdy jeden odběr je oceněn částkou 3 000 Kč.

Pro osoby se zdravotním postižením existují speciální slevy. Základní sleva na invaliditu činí 2 520 Kč ročně při invaliditě prvního a druhého stupně, rozšířená sleva na invaliditu představuje 5 040 Kč ročně při invaliditě třetího stupně. Držitelé průkazu ZTP/P mohou uplatnit slevu ve výši 16 140 Kč ročně.

Podnikatelé a živnostníci mohou využít také odpočet na výzkum a vývoj nebo odpočet na podporu odborného vzdělávání. Tyto odpočty umožňují odečíst od základu daně náklady vynaložené na tyto činnosti, v některých případech dokonce ve zvýšené míře. Je však nutné důsledně dokumentovat veškeré související výdaje a dodržet zákonné podmínky pro jejich uplatnění.

Daně jsou jako déšť - někdy přijdou nečekaně, někdy jsou mírné, jindy silné, ale vždy je musíme přijmout jako součást života v naší zemi

Radmila Nováková

Elektronická evidence tržeb (EET)

Elektronická evidence tržeb, známá pod zkratkou EET, představovala významný systém kontroly a evidence hotovostních plateb v České republice. Tento systém byl zaveden v roce 2016 za účelem efektivnějšího výběru daní a omezení šedé ekonomiky. EET fungovala na principu online evidence všech hotovostních transakcí, kdy každá platba byla v reálném čase zaznamenána na serverech Finanční správy.

Systém byl postupně zaváděn ve čtyřech vlnách, přičemž první vlna začala 1. prosince 2016 a týkala se stravovacích a ubytovacích služeb. Druhá vlna následovala v březnu 2017 a zahrnula maloobchod a velkoobchod. Třetí a čtvrtá vlna měly původně zahrnout zbývající podnikatele, ale jejich spuštění bylo několikrát odloženo a nakonec k němu nedošlo.

Podnikatelé byli povinni pořídit si certifikované pokladní zařízení, které umožňovalo připojení k internetu a komunikaci se servery Finanční správy. Každá účtenka musela obsahovat unikátní FIK kód (fiskální identifikační kód), který sloužil jako potvrzení o zaevidování tržby. Zákazníci měli možnost si platnost účtenky ověřit prostřednictvím webové aplikace nebo mobilní aplikace Účtenkovka.

Zavedení EET vyvolalo značné kontroverze a diskuse. Zastánci argumentovali lepším výběrem daní a narovnáním podnikatelského prostředí, zatímco odpůrci poukazovali na vysoké náklady pro podnikatele a administrativní zátěž. Náklady na pořízení potřebného vybavení se pohybovaly od několika tisíc až po desetitisíce korun, v závislosti na velikosti provozu a typu zařízení.

V souvislosti s pandemií COVID-19 byla evidence tržeb nejprve pozastavena a následně k 31. prosinci 2022 zcela zrušena. Během fungování systému bylo evidováno přes 15 miliard účtenek v celkové hodnotě převyšující 3 biliony korun. Finanční správa argumentovala zvýšením daňových příjmů, zejména v oblasti DPH a daně z příjmů.

Systém EET měl také své technické aspekty a specifika. Podnikatelé museli zajistit stabilní internetové připojení a v případě výpadku internetu existoval tzv. offline režim. V takovém případě měl podnikatel povinnost odeslat data nejpozději do 48 hodin od uskutečnění transakce. Za nedodržení povinností souvisejících s EET hrozily vysoké pokuty, které mohly dosáhnout až 500 000 Kč.

Přestože byl systém EET nakonec zrušen, zanechal významnou stopu v českém podnikatelském prostředí a přispěl k modernizaci účetních a pokladních systémů mnoha firem. Některé podniky se rozhodly pokračovat v používání elektronických pokladních systémů i po zrušení povinné evidence, neboť jim přinášejí lepší přehled o tržbách a zjednodušují účetnictví.